Mixing

 

V okamžiku, kdy jsme si jistí, že máme všechny informace nahrané, začínáme míchat. V počítači máme připravené po nástrojích nahrané, oddělené stopy. Tento materiál se nazývá hrubý mix. Je to mix se základnímy poměry nástrojů a panoramou.

Míchání je proces, kdy se snažíme jednotlivé komponenty nahrávky sloučit k sobě tak, aby tvořily konzistentní zvukově příjemně plynoucí celek.  Je to vedle samotného náběru místo pro největší kreativitu během vzniku nahrávky.

 

Editace

Prvním krokem před zahájením mixu samotného je tzv. editace.

Editace zahrnuje vyčištění všech stop od různých přeslechů, zarovnání stop nahraných z menších kousků, začištění začátků a konců stop.

Spadá sem také korekce timingu a ladění. Editace je důležitá nejen pro vyčištěný stop od nežádoucích zvuků, ale pomáhá k celkovému zlepšení soundu. Např. dorovnání drobných rytmických nepřesností má velký vliv na zkvalitnění celkového zvuku.

 

Někteří hudebníci považují editaci za jistou formu "podvodu". Osobně s tímto názorem nesouhlasím.  Mezi většinou současných nahrávek  najdeme jen málo hudby, jenž by nebyla nějak editována. To se zdaleka netýká jen současné moderní hudby. Není neobvyklé, že i v oblasti vážné hudby se "sesazuje" nahrávka z nejpovedenějších kousků.

Smyslem editace není opravovat špatně nahrané stopy, ale zlepšit vyznění dobře nahraných stop.

Dobře editované tracky jsou základem pro dobrý mix.

 

Audio ukázky

Původní náběr - needitovaná verze, nastaveny pouze základní poměry nástrojů a panorama.

  OToman Studio - audio ukázka editace (Needitovaná verze) by oToman Studio

 

Vyeditovaná verze.

  OToman Studio - audio ukázka editace (Editovaná verze) by oToman Studio

 

Mix

Teorie míchání se dá vysvětlit různě,  jednou z možností je vizualizovat si mix jako trojrozměrný prostor. Pokud si představíme nahrávku jako prostor rozprostírající se mezi monitory, máme možnost rozložit mix do tří základních rozměrů - horizontálně, vertikálně a předo - zadně.

 

Horizontální poloha = panorama

Horizontální poloze odpovídá rozložení zvuků v panoramě. Tedy rozložení nástrojů v pomyslném prostoru mezi pravým a levým monitorem.

Pokud si představíme kapelu stojící na pódiu, každý nástroj slyšíme z jeho pozice, kde se nachází. To nám umožňuje lépe lokalizovat jednotlivé nástroje. 

Panorama je nástroj, kterým se toto rozložení v prostoru dosahuje. Pokud bychom nechali ležet nástroje na středu mixu, je to obdobné jako by hudebníci naší kapely hráli v řadě za sebou. Nahrávka by neměla prostor a nejdůležitější komponenty nahrávky jako je vokál nebo virbl by neměly dost místa.

Do této polohy mixu patří i ekvalizace.

Tou se také (zjednodušně řečeno) vytváří individuální prostor pro jednotlivé zvuky. Zvuky o stejné výšce mají tendenci se tzv. maskovat. To znamená, že pokud máme dva takové zvuky hrající současně, ten hlasitější  maskuje - překrývá zvuk tišší. Za pomoci ekvalizace lze každému zvuku vytvořit v nahrávce výhradní místo.

 

Vertikální poloha = hlasitost

Nejde zde jen o nastavení hlasitostních poměrů mezi jednotlivými zvuky v mixu. Na první pohled to vypadá jako zřejmá věc, ale dobré nastavení poměrů hlasitosti a její  změny v průběhu skladby jsou pro dobré vyznění mixu zásadní. Poměrem hlasitosti se tvoří nejen vyvážená nahrávka, ale zdůrazňuje se nebo upozaďuje daná informace v nahrávce.

V našem příkladu o kapele - všichni hudebníci nehrají stejně nahlas od začátku do konce. Ubírají na dynamice např. v okamžiku, kdy má kolega sólo.

Obecně se dá říct, že všechny zvuky v nahrávce nemají stejnou důležitost. V mixu převádíme pozornost na to, co je v daný moment nejdůležitější.

S tím úzce souvisí dynamika skladby a proces, který s ní pracuje. Ten se nazývá komprese.

Kompresor je efekt, který nám umožňuje slabší místa v signálu zesílit a zároveň ubírá tam, kde je signál příliš silný.

Klasickým příkladem použití kompresoru je vokál. Ten patří mezi nejdynamičtější signály. Pokud máme ve stopě hlas, který přechází z šepotu až do řvavého refrénu, je třeba sáhnout po kompresoru. Buď by byl vokál v některých místech neslyšitelný nebo naopak příliš hlasitý. Nebylo by tak možné zasadit takovou stopu do kontextu mixu.

Předo - zadní poloha = prostor

Třetím prostorem v mixu je předo - zadní rozmístění.

Pokud budem pokračovat v naší analogii s hrající kapelou, jistě si všimneme, že někteří hudebníci stojí blíž a někteří dál. Tento vjem je potřeba vytvářet i v mixu. Většina nástrojů se nahrává z větší blízkosti než je běžne posloucháme, a tak je jejich zvuk "sušší ", neobsahuje informaci o prostoru, ve kterém se nástroj nachází. 

Pomocí uměle dodaného dozvuku vytváříme dojem, že některé zvuky jsou přímo před námi a některé hrají z větší vzdálenosti. Do této kategorie spadají i ostatní modulační efekty, pracující se zpožděním signálu jako delay, chorus, flanger, phaser a podobně.

 

Toto je základní popis, jak se pracuje při vytváření mixu. Samozřejmě dobrý mix obsahuje více kroků a triků, jak udělat nahrávku zajímavou. Nicméně základem je vždy úprava hlasitosti, komprese, ekvalizace, panorama a definování prostoru.

 

Audio ukázky

Hrubý mix, nastavené jsou zde základní poměry nástrojů a panorama.

  OToman Studio - audio ukázka Hrubý mix by oToman Studio

 

Výsledný hotový mix.

  OToman Studio - audio ukázka Hotový mix by oToman Studio

 

 

Pokud máme smícháno...  ...  jdeme masterovat.