Mastering

 

 

Máme smíchané písničky pro náš projekt. Nyní nás čeká poslední fáze a tou je mastering.

 

Stejně tak jako mícháme jednotlivé nástroje v rámci jedné písničky, mícháme i jednotlivé skladby v rámci celého alba. Jednotlivé písně se upravují k sobě tak, aby jejich zvuk byl v průběhu alba co nejvíce konzistentní. Tvoříme pořadí skladeb, mezery mezi jednotlivými písněmi. Skladbám se přiřazují identifikační kódy a natrackují se tak, aby je přehrávače mohli načíst.

V okamžiku, kdy máte v ruce smícháné písničky, většinou je srovnáte s nějakým hotovým mixem vaší oblíbené kapely. Zjistíte, že vaše smíchané písničky jsou tišší než ty, se kterými je srovnáváte. Konečná hlasitost se neřeší během mixu, ale až během masteringu.

I ten nejlepší mix těží výhody z následné úpravy v rámci masteringu.  Zatímco během mixu mícháme velký počet stop najednou, během masteringu pracujeme s jednou stereo stopou. Ta se upravuje pomocí ekvalizace a komprese. Odstraňují se nedostatky vzniklé během mixu (např. přílišná zahuhlanost) a přidávají se ty frekvence, které přispívají k lepšímu vyznění (většinou okrajová pásma basy - výšky).   

 

Audio ukázky

Smíchaná, nezmásterovaná verze.

  OToman Studio - audio ukázka Mastering (Nemasterovaná verze) by oToman Studio

 

Zmasterovaná verze.

  OToman Studio - audio ukázka Mastering by oToman Studio

 

 

Pořadí

Pořadí skladeb na desce má velký vliv na vyznění celého díla. Úvodní a poslední skladba do velké míry určuje vyznění celé desky.

Stojí za to si vytvořit několik playlistů s různým pořadím a zkoumat jak na sebe písně navazují. Obecně je dobré řadit za sebe písně tak, aby byly co nejrozdílnější. Rychlá tempa střídají pomalá, veselé písně střídají melancholičtější skladby. Je dobré příhlédnout i k tomu, aby za sebou nešly písně ve stejných tóninách.

Vytvoříte tím kontrast v rámci alba.

Pauzy

Mezery -  pauzy mezi jednotlivými písněmi jsou stejně důležité jako pořadí. Jistě je například vhodné po pomalé baladě dát větší pauzu před začátkem další písně, aby mohla příjemně doznít. Naopak, chceme-li dát albu spád, přístoupíme spíše k rychlejšímu řazení skladeb za sebou.

Je třeba experimentovat, ale jako v celé hudbě i zde platí, že i ticho dělá hudbu.

Hlasitost

Jedním z nejdůležitějších (ale ne jediným) aspektem masteringu, je zvyšování hlasitosti nahrávky. Zvyšování hlasitostí je sice na první pohled žádoucí, ale jde o míru.

Na jedné straně stojí  snaha prosadit se s nahrávkou v obecné konkurenci. Tato snaha dovedla nahrávací průmysl do situace, kdy jsou dnes nahrávky masteringem enormě zesilovány. Tato snaha o příliš vysokou míru hlasitosti vede spíš k poškozování nahrávek. Nechci zde zabíhat do přílišných technických detailů, ale základem zvyšování hlasitosti se děje na úkor přirozené dynamiky.

Pro tento fenomén se vžil termín Loudness War.

Vynikající článek na toto téma najdete na stánkách časopisu Audiodrom  s názvem Cesta do pekel (autor je bohužel skryt pod zkratkou MJ).

Přílišné omezení dynamiky vlivem nadužívání komprese  vede k neživé, příliš ploché nahrávce, která sice hraje nahlas, ale je absolutně rovnoměrná. Paradoxně taková nahrávka posluchače dříve unaví.

Je to asi podobné jako když absolvujete několik hodin jednotvárné jízdy po dálnici nebo jedete měnící se krajinou po okresce. Dříve či později vás během jízdy po dálnici ona jednotvárnost začne unavovat. Vaše oko se snaží zachytit jakoukoliv změnu během jízdy. Se zvukem je to obdobné.